Bylinkové čaje podle ročního období — kalendář pro české podmínky

Tři pravidla, která platí bez ohledu na bylinu

Za sucha a dopoledne. Sbírá se po oschnutí rosy a před poledním sluncem. Mokrá bylina černá při sušení a ztrácí vůni; přehřátá zase část obsahu ztratí ještě před sklizní.

Ne u silnice, ne u pole. Krajnice silnic a okraje intenzivně obhospodařovaných polí jsou nejhorší možná místa. Rozumný odstup od dopravy i od postřikovaných ploch je základ.

Berte jen to, co spolehlivě poznáte. V české přírodě roste dost rostlin, které se podobají a zaměnit se dají. Pokud si nejste jistí, nechte to být — nebo si vezměte atlas a ověřte podle víc znaků najednou.

Jaro — listy a mladé natě

Jaro patří mladým listům, které mají nejvíc chuti a vůně před tím, než rostlina vloží energii do kvetení.

Březen až duben: medvědí česnek (v listnatých lesích a lužních porostech, zejména v okolí vodních toků), mladé kopřivy, sedmikráska.

Duben až květen: list jahodníku, list ostružiníku a maliníku, mladá nať řebříčku, list jitrocele.

U medvědího česneku platí varování, které si zaslouží zopakovat: zaměnit se dá s konvalinkou i ocúnem, a obojí je jedovaté. Spolehlivý rozlišovací znak je vůně — medvědí česnek voní po česneku, ostatní ne. Rozetřete list mezi prsty a přičichněte, list po listu.

Léto — květy a nať v plném květu

V létě se sbírá nať v květu a samotné květy, protože právě v době kvetení má rostlina nejvíc aromatických látek.

Červen: květ černého bezu (klasika, ze které se dělá sirup i čaj), květ lípy, heřmánek, meduňka, máta.

Červenec až srpen: třezalka (sbírá se právě kolem svatého Jana, odtud lidový název „svatojánské koření"), mateřídouška, dobromysl, řebříček v květu.

U lípy se sbírají květy i s listenem — tím světlejším křídlatým listem, na kterém květenství sedí. Není to nedbalost, je to standardní součást drogy.

Podzim — kořeny a plody

Na podzim se energie rostliny stahuje dolů. Proto se sbírají kořeny, a to nejlépe poté, co nať odumře.

Září až říjen: kořen pampelišky, kořen lopuchu, kořen kostivalu.

Plody: šípek (po prvních mrazících je sladší a lépe se zpracovává), bez černý (plody, ne květy), hloh, rakytník.

Kořeny se po vykopání omyjí, nakrájí na tenké plátky a suší déle než listy — mají víc vody a sušení bývá otázkou dnů, ne hodin.

Sušení a skladování — kde vzniká většina chyb

Ve stínu, v průvanu, tenká vrstva. Sluncem sušená bylina ztrácí barvu i vůni. Ideální je vzdušná půda, kůlna nebo suchá místnost s otevřeným oknem.

Teplota do 40 °C. Pokud používáte sušičku, držte se nízko. Vyšší teplota vyžene aromatické látky, kvůli kterým bylinu sbíráte.

Test lámavosti. Usušená bylina se láme, neohýbá. Pokud se stonek ohne a nezlomí, ještě není hotovo — a nedosušená bylina ve sklenici zplesniví.

Sklo, tma, popisek. Uzavíratelné sklenice v tmavé skříni, každá s názvem a rokem sběru. Bylinky obecně vydrží zhruba rok, kořeny déle. Bez popisku po půl roce nepoznáte, co je co — to je zkušenost, ne teorie.

Kalendář sběru v tabulce

Přehled pro české podmínky. Termíny se podle počasí a nadmořské výšky posouvají zhruba o dva až tři týdny.

Text popisuje obecné principy a údaje uvedené výrobci. Nenahrazuje radu lékaře ani lékárníka. Pokud užíváte léky pravidelně nebo máte chronické onemocnění, poraďte se před užíváním jakéhokoliv doplňku stravy se svým lékařem.